Prosím tě, rozsviť si! (Nebo radši ne?)
👀 Přijdete na návštěvu k nevidomému a v celém bytě je černočerná tma. Vaše první reakce? Šok a hledání vypínače. Proč si nevidomí doma nesvítí a proč je pro nás tma vlastně docela úsporný kámoš?
Představte si tu situaci: Večer zazvoníte u nevidomého kamaráda, on vám otevře, pozve vás dál, ale uvnitř je tma jako v pytli. Automaticky vyhrknete: „Ty bláho, ty tu máš ale tmu! Proč si nerozsvítíš?“ Jenže on to světlo k životu nepotřebuje. Má mluvící mobil, mluvící počítač a všechno v bytě má své pevné místo. "Světlo je pro vidící jistota. Pro nás je to jen položka na faktuře za elektřinu, kterou k orientaci nepotřebujeme."
Čtení potmě v nemocnici Jednou jsem byl v nemocnici na pokoji s pánem, který byl úplně nevidomý. Byl večer, v pokoji absolutní tma. On si v klidu četl knihu v Braillově písmu (rukama pod dekou) a já poslouchal audioknihu. Najednou vrazila dovnitř sestřička a vyděsila se: „Hergot, vy tu máte tmu! Proč si nerozsvítíte?“ Odpověď byla jednoduchá: „Protože na to, co děláme, vidět nepotřebujeme.“ U zdravých lidí je zrak dominantní smysl, takže když zhasnete, mozek panikaří. My v té tmě žijeme pořád, pro nás se nic nemění.
Noční putování po bytě Znáte ten pocit, když jdete v noci na záchod a v polospánku trefíte do koupelny i bez rozsvícení? To je přesně náš stav 24/7. My ten byt známe hmatem a sluchem tak důvěrně, že byste nám do cesty mohli postavit i klavír a my se mu vyhneme.
Chcete zažít skutečný šok? Pokud chcete opravdu pochopit, o čem mluvím, mám pro vás jedno doporučení. Není to reklama, je to osobní tip pro každého, kdo chce na chvíli „přepnout“ mozek. Navštivte Neviditelnou výstavu (https://neviditelna.cz/).
"Po hodině v úplné tmě vyjdete ven a svět už pro vás nikdy nebude vypadat stejně jako dřív."
Závěr Příště, až přijdete k nevidomému a bude tam tma, tak nepanikařte.