Handicap není diagnóza IQ:
👀 Když vám nefungují oči nebo nohy, neznamená to, že vám nefunguje mozek. Proč mají lidé tendenci nás automaticky pokládat za zaostalé a kde končí hranice mezi postižením a charakterem?
Dost často se setkávám s tímto předsudkem: Když někdo nevidí nebo špatně chodí, musí být zákonitě mentálně postižený. Tohle je věc, která mě dokáže rozpálit do ruda. Zažil jsem desítky situací, kdy se ke mně lidé chovali jako k malému dítěti nebo k někomu, kdo si neumí napočítat do pěti. "Postižení není omluva pro hloupost, ale zdraví není automaticky zárukou inteligence."
Žargon z internátu
Na střední jsem bydlel na pokoji se dvěma kluky, kteří mentální postižení měli. Zatímco ostatní si z nich dělali srandu, já jsem v nich našel parťáky. Vybudovali jsme si vlastní žargon, chodili spolu na pivo a smáli se úplně stejným věcem jako ostatní. Jednou se mě jedna spolužačka zeptala: „Proč se s nimi vůbec bavíš? Vždyť jsou to mentálové.“ Moje odpověď byla krátká: „Ty jsi zdravá, já nevidím a oni jsou postižení jinak. To se se mnou taky přestaneš bavit, protože mi nefungují oči?“
Elitářství zdravých „přežívačů“
Teď budu trochu na hraně: Potkal jsem spoustu zdravých lidí, kteří jen přežívají, na všechno nadávají, ničím do společnosti nepřispívají a vlastně nic pořádně neumí. A pak jsem potkal handicapované, kteří i se svými omezeními žijí naplno, mají spoustu zájmů a makají na sobě.
Virtuóz, co si sám nenakoupí
Znal jsem kluka, kterého by společnost odepsala jako „mentála jak poleno“. Sám si nenakoupí, neuvaří, nevyřídí si nic na úřadě. Ale dejte mu do ruky harmoniku. V ten moment se změní ve virtuóza, který vám svým hraním vezme dech.
Závěr
"Názor, který vybočuje z řady, není příznakem zaostalosti, ale důkazem vlastní osobnosti." Příště, až potkáte někoho, kdo se vyjadřuje jinak nebo se pohybuje jinak než vy: