Jak můžeš mít děti, když nevidíš? Úplně stejně jako ty, jen potmě.
👀 Vidíte nevidomý pár s kočárkem a v hlavě vám naskočí katastrofický scénář? Uklidněte se. Jejich děti netrpí podvýživou ani nebezpečím jen proto, že táta s mámou nekoukají očima.
Tohle je téma, které u zdravých lidí spouští okamžitý alarm. Jakmile vidí nevidomého s dítětem, hned řeší: „Vždyť to dítě někam spadne! Jak mu utřou zadek?“
"Dítě nepotřebuje, abyste viděli barvu jeho očí desetkrát za hodinu. Potřebuje lásku, bezpečí a jídlo. A na to oči nepotřebujete."
Početí: Žádná věda
Začněme od začátku, ať to máme z krku. Jak může nevidomý pár počít dítě? No, pokud jste v biologii aspoň trochu dávali pozor, tak víte, že k tomu zrak fakt nepotřebujete. Vlastně je to jedna z mála činností, u které si většina lidstva stejně dobrovolně zhasíná.
"Tady jsme v naprosté výhodě – my máme zhasnuto pořád a funguje to skvěle."
Realita výchovy: Systém vs. Chaos
Domácnost nevidomých rodičů není labyrint plný pastí. Je to precizní systém.
„Chudák dítě, bude dělat rodičům oči!“
Tohle je nejčastější argument odpůrců. Že to dítě bude přetěžované. Realita? Děti nevidomých rodičů bývají samostatnější a empatičtější.
"Odmala vědí, že když nechají hračku uprostřed chodby, táta o ni zakopne. Tak ji prostě uklidí. To není týrání, to je lekce ohleduplnosti, kterou by spousta 'vidících' spratků nutně potřebovala."
Rozsudek veřejnosti
Nejvíc mě vytáčí ten dvojí metr. Když se narodí dítě lidem, co pijí první ligu, okolí často jen pokrčí rameny. Ale jakmile chce mít dítě milující a zajištěný nevidomý pár, je z toho etické dilema století.
"Příště, až uvidíte slepý pár s kočárkem, místo soucitných pohledů radši uhněte z cesty. Oni vědí, co dělají. Možná mnohem líp než vy."
Výchova není o zraku, ale o tom, co máte v hlavě a v srdci. Tečka.