Co lidé nechápou o nevidomých (a proč mě to občas dohání k šílenství)
👀 Každodenní situace, které by nevymyslel ani scénárista špatné komedie. Proč nás vaše "pomoc" někdy vytáčí k nepříčetnosti a jak se chovat, abyste nebyli za idioty?
Lidé o nevidomých vědí málo. A co je horší – často si myslí, že vědí dost. Tady je pár věcí, které mě v běžném životě spolehlivě vytočí. A pokud si je zapamatujete, možná tím ušetříte nervy nejen mně, ale i dalším lidem se zrakovým handicapem.
1. Nevidomý ≠ mentálně mimo
To, že nevidím, neznamená, že potřebuju, abyste na mě mluvili jako na tříleté dítě.
Ano, i tohle se děje:
Ne. Není. To. Potřeba. Nevidím dobře. Ale myslím úplně normálně. Stejně jako většina nevidomých.
2. „Kolik vidíš prstů?“ 🤦♂️
Klasika. Někdo zjistí, že mám zbytky zraku… a najednou ze mě dělá testovací zařízení. Strká prsty před obličej a čeká výsledek.
"Proč? Moje vidění není vypínač ON/OFF!"
Je to spektrum: světlo, kontrast, prostředí. A hlavně: Nejsem experiment.
3. Vodicí pes není atrakce
Vodicí pes není roztomilá dekorace na ulici. Je to pracovní nástroj. Když ho rozptýlíte, riskujete, že jeho majitel skončí pod autem. To není přehánění. To je realita.
Takže:
Vážně to není sranda. Nedělejte to ani v afektu, když toho nevidomého znáte a něčím vás naštval. Nechovejte se jako bezohlední hulváti!
Chcete si ho pohladit? Zeptejte se. A počítejte s tím, že odpověď může být ne. Ten člověk k tomu má své důvody.
4. Ne, nejsem Daredevil
„To je super, že máš lepší ostatní smysly!“
Ne. Nemám. Nezačal jsem slyšet přes zdi ani cítit večeři o tři ulice dál. Co se změnilo? Používám víc to, co mám. Vidící člověk ignoruje zvuky, protože může. Já ne. Protože mi pomáhají přežít běžný den.
"To není superschopnost. To je adaptace."
5. „Já tě nechci urazit, ale…“
Tahle věta většinou znamená, že přijde něco divného. Přitom řešení je jednoduché:
A mimochodem – „rád tě vidím“ je úplně v pohodě. Používáme to taky.
Závěr: Stačí se chovat normálně
Fakt v tom není věda. Nejsme z jiné planety. Jen občas fungujeme jinak. Stačí si zapamatovat tři věci:
Dočetl jsi až sem? Super. Tak si to zapamatuj… a hlavně to pošli dál. Možná tím zachráníš jednoho nevidomého od legendární otázky: „Kolik vidíš prstů?“ 😄