Tomáš Klus k Tibetu

2. května 2014
foto

Asi jste zaregistrovali kauzu kolem podpisu pana Zaorálka při oficiální návštěvě Číny s tím, že občané České republiky nesouhlasí se svobodou Tibetu. Nádherně se k tomu vyjádřil Tomáš Klus na svém facebookovém profilu.



"To s Tibetem mě naštvalo. Jakože mým jménem, respektive jeho nedílnou součástí – češstvím, schválila vláda, kterou jsem nevolil evidentní zlo. Číně se nedaří tutlat, že její praktiky jsou brutální a nelidské především proto, že se dějí velkou měrou a že slovům “brutální” a “nelidské” dávají nový rozměr. Rozměr Číny. To, co mě však rozhněvalo vskutku, byla má bezmoc, které jsem propadl a uchýlil se k nenávisti, že svět je špatnej, Číňani zlí a naše politika bezútěšná. Ale! Ona bezmoc je jen zdánlivá. Je vyvolávaná záměrně a potlačuje v lidech tušení neomezenosti a plné svobody, ježto je vlastní každičké živé bytosti. Uzrálo to ve mně tak, že jsem s to s čistým svědomím prohlásit, že jsa Čechem, neakceptuji Tibet coby čínské území. Neakceptuji to celým svým já a vyjadřuji nejvřelejší soucit a podporu tibetskému lidu, který je neblahým exemplárním případem bezcitu a amorálnosti politického světa, jenž léta letoucí BOJUJE za Mír. Mým jediným protestem je BÝT v míru a tuto Myšlenku, Energii, chcete-li vysílám do každé zkoušené tibetské duše. On totiž svět bude “špatnej” do té doby, dokud jej tak budeme vnímat. Můžeme se rozčilovat nad svou rolí bezmocné oběti, jež je ve spárech proradného systému smýkaná a stává se nebohou existencí. Ale my nejsme nebozí. Jsme bozi. A je v naší moci nechat ty, kteří moc chtějí, mít ji. Jejich moc se nás však může dotýkat jen okrajově. Vysvobozením je vědomí si osobní svobody, kterou nelze ohraničit, uzákonit, neřku-li zmocnit se jí. Lze namítnout, že jsou to silácké řeči blahobytně žijícího kavárenského povaleče, jenž nikdy v žádných spárech nebyl, ale považme, kými slovy nejeden štváč komentoval svou situaci, jež ostatním připadala beznadějná. Nikdo ze skutečných hrdinů se nesnažil svalovat vinu na dnes moderní “ONI”, ani nepoukazoval na nelidskost Boha. Vždy to byli lidé, kteří přijali zodpovědnost za svůj život a jeho uskutečňováním prospěli Celku nejen příkladností, ale především podali jasný důkaz, že člověčí svoboda sahá daleko za hranice smrti, neboť je z téhož materiálu. Nekonečná a absolutní. To, že jako malý národ nejsme rozhodně národem Malých lidí, potvrzují slova Milady Horákové, která pronesla pár hodin před smrtí, její, stejně jako odkaz mnoha dalších považuji za “ten pravý buditelský”, neboť křiku, lží a bitek bylo již dost a my se nehnuli z místa. Chceme-li se dát na cestu, vykročme k sobě..



“Moji nejmilejší, bezradná a zoufalá nejsem - a toto nehraji, je to ve mně tak klidné, poněvadž mám klid ve svém svědomí. ... Mám Vás tolik, tolik ráda. Líbám Vás a tisknu. Jsem v mysli a modlitbách jen a jen u Vás. Hrála jsem to snad špatně, ale myslela jsem to poctivě. To mi můžete věřit. Jsem pokorná a odevzdaná do vůle Boží - tuto zkoušku mi určil a já jí procházím s jediným přáním: abych splnila zákony Boží a zachovala své čestné lidské jméno. Neplačte - neteskněte moc - je mi to takhle lepší než pozvolna umírat. Dlouhou nesvobodu už by mé srdce nevydrželo. Takto se rozletím, zase do polí a luk, strání a k rybníkům, na hory i v nížiny. Budu zase nespoutaná, a ten klid a mír. Dejte mi ho - bylo toho tolik, co bylo nutno překonávat - chci už jít. Nebraňte mi svým nářkem. Musíte teď žít také za mne. Líbám Vás, líbám. S Bohem! Cítím; stojíte tu se mnou. Teď ještě pevný ruky stisk.... Ptáci už se probouzejí - začíná svítat. Jdu s hlavou vztyčenou. Milada.”


Učím se sám být v pozici pozorovatele a ponechávám svou moc nad sebou v tom smyslu, že se hranicemi, jež stavějí ostatní nenechám omezovat víc, než je má povinnost ( platím daně a chodím k volbám ). Můj život totiž nepatří nikomu jinému, než mě. Stejně tak respektuji ono vastnictví v rukou kohokoli z vás. Ježíš to řek pěkně: “Bůh má jen jedny ruce, a to jsou ty tvé..”. Respektuji rozhodnutí vládní elity a nepobuřuji se, neboť tím ničemu neprospěju. Nejde o mé svědomí. Namísto zlosti v sobě transformuji onu energii k soucitu. K pochopení a toleranci. Tisíce let se řídíme zákonem zub za zub, oko za oko a dostalo nás to znova do slepé uličky, ať už, dnes aktuálně, na Ukrajinu, či k oné Střeše světa. Tibeťané v čele s Dalajlámou, kterého naše Žabí vláda odmítá s pr(T)aktických důvodů, jež přeci prospějí lidu, přijali svůj osud, ale není to laxnost a letargie. Srovnejme jejich přístup k věci s jinými kraji a mravy. Kdekoli jinde na Zemi se uděje podobná šlamastyka, ihned se rozhořčení ochránci práv a míru Národa chápou klacků a řežou se hlava nehlava, kolikrát i mezi sebou, poněvadž důvod se dycinky najde. Kam se pak podívá Mír? Tibeťané svým “nebojovným” způsobem vzdorují čínské okupaci od padesátých let minulého století! A ač se to v uvedených souvislostech nezdá, oni jsou ti, kdo vítězí. Znát cenu života znamená odmítnutí obchodu s ním. Pobuďte proto prosím v tichosti s nimi, na dálku jim dodejte sil a nebojte se otevřeně promluvit, budete-li tázáni, ale pryč s křikem a hádkami, šetřete své svědomí a vnitřní klid. Právě z něj totiž může povstat nový člověk. Člověk svobodný.


Mám vás rád a nestydím se za to, peace, T."




Převzato od: https://www.facebook.com/TomasKlus/posts/863647023662443?fref=nf

zobrazeno 1289x
0 komentářů
DALŠÍ ČLÁNKY Z TÉTO KATEGORIE
Vidím to jinak
© 2013 www.vidimtojinak.cz - všechna práva vyhrazena

Licence Creative Commons

Uvedená práce (dílo) podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported
web & design: 25 promotion